Příjem vysílání přes anténu – zemské vysílání (DVB-T)

Nejlevnější způsob příjmu digitálního televizního vysílání. Divák si musí pořídit jen zařízení pro příjem digitálního signálu – set-top-box nebo televizor s vestavěným set-top-boxem. Po naladění programů může sledovat veškeré dostupné programy zdarma.

Zemské digitální vysílání je v současnosti nejdiskutovanější způsob příjmu televizního signálu. Právě nyní a až do poloviny roku 2012 probíhá přechod na zemské digitální vysílání. Jednotlivé zemské vysílače rozprostřené po celém území České republiky jsou přepínány ze zastaralého analogového na digitální vysílání.

a) Výhody a nevýhody

+
Zemské vysílání je nejlevnější způsob příjmu digitálního signálu. Divák si jednorázově pořídí set-top-box nebo televizor s vestavěným digitálním tunerem a může sledovat dostupné programy zadarmo.

Nejzákladnější přidanou hodnotou digitálního vysílání je věší počet programů a dále tzv. „elektronický programový průvodce“, označovaný zkratkou EPG. Jedná se vlastně o elektronickou verzi tištěného programu, který divák ovládá pomocí dálkového ovládání svého televizoru. Kromě přehledného harmonogramu a názvu vysílaného pořadu se divák dostane dalším stisknutím tlačítka k zobrazení krátké textové upoutávky ke každému pořadu.

V budoucnu bude digitální televize s velkou pravděpodobností rozšířena o tzv. interaktivní služby. Jedná se o vlastně o komunikační prostředek mezi vysílatelem a divákem. Zatímco dnes je vysílání „jednosměrné“ a obsah je vysílán jen směrem k divákovi, v budoucnu bude moci divák na podněty ve vysílání reagovat – posílat „odpověď“ zpátky k vysílateli. A v čem spočívá výhoda? Divák bude moci například hlasovat v různých soutěžích či anketách, nakupovat nebo si objednávat film z videotéky, který sám podle toho, kdy bude mít čas a chuť, přehraje. Na stejném principu je založen i T-Government tj. komunikace občana s veřejnou správou přes televizi. To vše jen s pomocí svého dálkového ovladače.

-
Zemské digitální vysílání bude od poloviny roku 2012 dostupné na celém území České republiky. Přechod na digitální vysílání probíhá koordinovaně podle tzv. Technického plánu přechodu, „jízdního řádu digitalizace“. Nejdříve budou dostupné všechny programy veřejnoprávní České televize, která digitalizuje nejrychleji. Ostatní televize a provozovatelé digitálních sítí dodržují nejzažší termíny zapnutí digitálního a vypnutí analogového vysílání.

Pro příjem digitálního vysílání je potřeba investovat nejméně do pořízení tzv. set-top-boxu (digitální tuner), tedy krabičky, která umožní převod digitálního signálu bez toho, že by divák musel měnit televizor. Kvalitní set-top-box se dá pořídit již za cenu kolem 1000 korun. Druhou možností je pořízení nového televizoru s vestavěným digitálním tunerem (set-top-boxem). Divák tak nemusí v domácnosti instalovat nové zařízení (s dalším ovladačem), ale zapojí novou televizi a naladí programy. Přestože nové modely televizorů již v sobě téměř ve všech případech mají zabudovaný digitální tuner, je lepší se o tom přesvědčit – v manuálu nebo někde na televizoru by mělo být označení DVB-T.
 
Digitální příjem je složitější než zastaralý analogový. V případech, kdy ještě analogové vysílání fungovalo včetně zhoršeného zvuku a se zrněním nebo s „duchy“, digitální obraz už nemusí být dostupný vůbec. U digitální vysílání obecně platí: Buď je příjem kvalitní nebo není vůbec. Je to dáno tím, že musíme sledovat dva parametry a to jak intenzitu signálu jako u analogového vysílání, tak i kvalitu signálu. Zhoršený příjem se u digitálního vysílání projevuje tzv. „kostičkováním“ obrazu. Při zhoršeném příjmu nejde ve většině případů o chybu na vysílači. Jak potvrzují výzkumy, na vině je ve velké míře například zastaralý anténní systém, zkorodované a částečně přerušené rozvody či nesprávně použité zesilovače, které digitální signál „zarušují“. Samostatnou kapitolou jsou tzv. společné televizní antény, neboli STA. Ty je třeba při přechodu na digitální vysílání upravit. V tomto případě je nutné obrátit se na specializovanou firmu.

b) Digitální přijímače

Nejjednodušší cestou, jak se dostat k digitálnímu signálu, je pořídit si tzv. set-top-box. Jde o krabičku poměrně malých rozměrů, která se zapojuje mezi anténu a analogový televizní přijímač. Set-top-box převádí digitální signál z antény na analogový a ten poté zobrazuje televizor na obrazovce. Ceny set-top-boxů jsou velmi příznivé, kvalitní kusy se dají pořídit již kolem tisíce korun.

Zhruba stejně nákladná je úprava osobního počítače či notebooku proto, aby mohl přijímat a přehrávat digitální televizní vysílání. V nabídce mnoha prodejců jsou speciální karty (do PCMCIA slotu na boku notebooku, PCI karty do klasických stolních počítačů nebo USB „klíčenky“), jejichž cena se pohybuje zhruba od jednoho tisíce korun. V tomto případě je však potřeba počítat s tím, že při použití malé pokojové anténky, která je většinou součástí balení, bude větší problém „chytit“ potřebnou intenzitu signálu. Počítačové digitální tunery je proto vhodné používat zejména v místech s vynikajícím pokrytím – ve velkých městech nebo v blízkosti vysílačů.

Nejnákladnější variantou pro vybavení domácnosti digitálním přijímačem je nákup nového televizoru či televizního displeje (panelu). Nevýhoda je na první pohled mnohonásobně vyšší cena než set-top-box, výhodou naopak fakt, že k přijímači divák nemusí připojovat žádné další zařízení pro příjem televizního signálu. Moderní televizor nebo displej, který je opatřen nálepkou DVB-T (nebo alespoň informací v manuálu o tom, že podporuje DVB-T), divák snadno připojí anténu a zapojí do elektrické sítě. Se vším ostatním si již zařízení poradí samo na základě pokynu z dálkového ovládání.

c) Digitální přijímací soustavy (antény a rozvody)

Obecně platí, že antény pro příjem digitálního signálu se neliší od těch pro analogový příjem. Problémem však je, že digitální signál je mnohem náročnější na kvalitu celé přijímací soustavy a každý nedostatek například v anténních rozvodech je znatelný. Mnohdy několik desítek let staré anténní rozvody jsou často zkorodované nebo alespoň částečně přerušené. Při přechodu na zemské digitální vysílání je tedy vhodné anténní systém od střechy až po televizor prověřit.

Digitalizace s sebou také přináší další doposud nepoužívané postupy. Zemské digitální vysílání lze šířit dvěma způsoby, tzv. vertikální a horizontální polarizací. Nejběžnější je přitom horizontální polarizace, která se používá na rozsáhlých obydlených plochách s nižší zástavbou nebo na venkově. Vertikální polarizace signálu se hodí do hustých zástaveb s vyššími budovami, jak je to ve velkoměstech (použito na vysílači Praha město a Brno město). Pro příjem takového signálu je třeba stávající anténu natočit o 90 stupňů.

Pokojová anténa je pro potřeby digitálního vysílání vhodná pouze v místech s vynikající úrovní digitálního signálu. Stačí doma najít její vhodnou polohu tam, odkud přijímá nejlepší signál, tj. zejména tam, kde je přímá viditelnost na vysílač.

Venkovní antény, používané například na rodinných domech, není pro digitální vysílání ve velké míře třeba nijak upravovat. Pokud nejsou anténní rozvody zastaralé, zkorodované či přerušené, měl by digitální příjem televize bez problémů fungovat. Doporučuje se natočit anténu do polohy směrem k vysílači, aby byl signál co nejstabilnější. Digitální signál lze přijímat také tzv. „odrazem“ od okolní zástavby. V tomto případě nemusí platit, že anténa „ukazuje“ přímo směrem k vysílači.

Nejproblematičtejší skupinou anténních systémů jsou tzv. společné televizní antény, označované zkratkou STA. Tento typ anténních rozvodů se používal a nejčastěji používá v domech s více bytovými jednotkami, například na sídlištích. STA je potřeba při přechodu na zemské digitální vysílání speciálně upravit a zkontrolovat celkovou kvalitu rozvodů do jednotlivých bytových jednotek. Úpravu by měl zajistit vlastník nemovistosti nebo správce objektu u specializované firmy. Také po úpravě společné antény je třeba ke každému televizoru přidat set-top-box, nebo k anténě připojit televizor s vestavěným digitálním tunerem.

d) Programová nabídka

V rámci České republiky je v první fázi digitalizace televizního vysílání počítáno s naplněním 4 digitálních sítí. Do každé z nich se přitom vejde maximálně 5 televizních programů. Programová nabídka se tak po dokončení digitalizace může rozšířit zhruba na 20 televizních programů.

V současnosti všechny 4 multiplexy nabízejí 14 televizních programů. Z toho jsou 2 ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV – je třeba použít speciální set-top-box, ČT1 a Nova) a dva (TV Noe, Prima HD) je možné naladit pouze na části území Prahy. 4 z nich jsou veřejnoprávní (ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4), dva vysílá televize Nova (Nova, Nova Cinema) a další dva TV Prima (Prima a Prima Cool). Dalšími programy jsou zpravodajská Z1, TV Public a TV Barrandov.

Kromě televizních programů se v multiplexu veřejné služby (kde vysílá Česká televize programy ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4) objevuje 8 kanálů veřejnoprávního Českého rozhlasu (ČRo1 - Radiožurnál, ČRo2 - Praha, ČRo3 - Vltava, ČRo 6, ČRo Rádio Česko, ČRo Rádio Wave, ČRo D-dur a ČRo Leonardo).

Postupně se může programová nabídka měnit, licencovaných programů je více, ale zatím nezačaly vysílat. Po dokončení digitalizace v polovině roku 2012 přitom o registraci může požádat jakákoliv společnost, která splní zákonné podmínky a dohodne se s provozovatelem libovolné digitální sítě.

<<< Na titulní stránku <<<